III. Nenávidím Vás
1Brian zrovna seděl ve společenské místnosti a psal pojednání pro Snapea, když studenti probíhali do ložnic a ven. „Co se děje?“ zeptal se Brian. „Brumbál bojuje s Jokerem“ řekl jeden chlapec. Brian ihned vyběhl ze společenské místnosti. Mířil do Vstupní síně, kam běželo hodně studentů a míchali se mezi nimi i profesoři. Vstupní síň byla plná lidí a Brian se musel prodrat dopředu.
2Lucius seděl dole v archivu. Využil chaosu ve Vstupní síni a vloupal se do Filchovi kanceláře. Hledal dokumentaci k jeho matce. Co však zjistil, bylo pro něj hodně bolestné. Jeho matka, Elektra Jane Nachio, byla studentkou Nebelvíru. To se jí vůbec nepodobá? Podobá se tedy spíše otci? Znamení zla na jeho předloktí začalo trochu pálit. „Co se děje?“ zeptal se sám sebe šeptem Lucius a díval se na lebku, které vycházel z úst had. Pán Zla ví, že nemohu přijít tak brzy odpoledne. Sakra, pomyslel si Lucius a usoudil, že bude nejlepší, když za ním zajde a zažádá o opuštění hradu.
3Stency byla jako přikovaná na místo, kde ji Brumbál přemístil pomocí kouzla. Sběhli se tam studenti, kteří byli zvědaví. Potter a jeho šmejdi se o něčem radili a Stency byla úplně v transu. Znovu ho spatřila, znovu na ni málem vztáhnul ruku, znovu ji málem … „Stency!“ zatřásl s ní Lucius a tím se aspoň trochu vzpamatovala. „Ach, Lucius“ zasténala a vrhla se mu kolem krku. „Co e stalo?“ zeptal se Lucius. „On…byl v Prasinkách!“ šeptala vyděšeně Stency Luciusovi do ucha. „Kdo?“ zeptal se Lucius netrpělivě. „Joker“ vykvikla Stency a Lucius ji objal. V tom však do Vstupní síně vstoupil branou Albus Brumbál. „Nemáte co dělat?!“ křikl Brumbál. „Okamžitě na své koleje!“ Studenti se začali rozcházet, profesoři a pár studentů, mezi nimiž byla Stency, Lucius, Harry, Justin zůstali na svých místech.
4Justin seděl vedle Harryho a pozoroval Brumbála. „Profesore Brumbále, je pravda, že v Prasinkách byl Joker?“ zeptal se zostra Brian a postoupil o pár kroků vpřed. „Ano to je pravda. Byla to však jen zástěrka“ oznámil Brumbál. „Zástěrka?“ opakoval znepokojeně Brian. Justin jen těkal očima z jednoho na druhého. „Ano. Joker měl plán a ten mu vyšel.“ Řekl Brumbál a Brian začínal chápat. Výraz pochopení přešel k výrazu bolesti. „Mí rodiče?“ zeptal se tiše. „Je mi líto“ řekl Brumbál a tvářil se zmučeně.“Mami, tati“zašeptal Brian. „Já vás nenávidím!“ vykřikl Brian a vyběhnul schody a hnal se pryč. Lucius pustil Stency a přešel k Brumbálovi. „Přišel rozkaz“ řekl Lucius tajemně a naznačil, že se jedná o jeho znamení. Brumbál kývl a Lucius opustil Vstupní síň. Co se to děje? Brumbál by přece nenechal odejít studenta jen tak, nebo ano?
5Joker se přemístil do Malfoyovo panství, kde už smrtijedi drželi vzpouzející se milovské rodiče Briana Greena. „Konečně!“ řekl Brumbál a nasál vůni atmosféry v místnosti. „Myslel jsem, že se snad tohoto dne nedožiju. Vás syn mi zabil jediného člověka, na kterém mi záleželo! Mého syna!“ vykřikl na ně. Paní Greenová se přikrčila. „Byla to přece nehoda!“ vyvýskla. Joker se nebezpečně podíval. „Nehoda, že Greene se zrovna trefil mého syna?!“ vykřikl Joker. „Teď mu vezmu já co mu bylo nejvíce drahé!Avada kedavra!“ vykřikl Joker a panstvím se nesl výkřik ženy.
1Brian si balil věci ze své ložnice. Opustí Bradavice a vydá se za svými rodiči, které Joker nejspíše drží. Nechtěl ani pomyslet na, že by byli mrtví. Nechtěl si připustit tuto verzi, ani malinko ne. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se ho chladný hlas, když vycházel z ložnice s kufrem. Byl to nějaký student Zmijozelu. „Co se staráš?“ vyjel po něm Brian a podíval se na něj nebezpečnýma očima. „Klídek. Potřebuju ti jen předat tohle.“ Řekl a podával Brianovi pergamen. „Od koho to je?“ zeptal se Brian tiše, nikoho ze zmijozelu neznal. „Od Luciuse. Máš to pořádně prostudovat a nedělat blbosti, ale zajímalo by mě co ti tam může psát.“ Zmijozelský se trochu nahnul. „Vypadni!“ syknul Brian a zmijozelský se s úsměvem vytratil. Brian rozvinul pergamen.
2Lucius běžel přes pozemky přímo k panství Malfoyových, kde rozrazil dveře. „Kde je?!“štěkl na Narcisu, která ukázala směr do salonku. Lucius tam poklidně vešel. Byla to obdélníková místnost, kde uprostřed hořel krb. Naproti tomu to krbu byl velký dubový stůl a kolem něj židle. Ostatní nábytek byl odsunut. „Můj pane, volal jste?“ zeptal se Lucius pokorně. „Ano.“ Řekl Voldemort sedící v čele stolu a ukázala na postavu klečící vedle něj. „Tohle Eleanor“ Postava se postavila a vyšla na směrem k Luciusovi. Krb ji ozářil krásný obličej, ve kterém se zračila bolest. Stala se nejspíše smrtijedkou právě teď. Lucius ji odněkud znal. „Její první úkol je zabít Brumbála a zajmout Harryho Potter a ty, Luciusi, jí pomůžeš“ zasmál se Voldemort chladně a krátce. „Máte půlhodiny, poté tam vtrhnou mé ozbrojené jednotky smrtijedů vedené Jokerem.“ Lucius přikývl naprosto oněměl. Onen den nastal právě dnes.
3Stency seděla v křesle zmijozelské společenské místnosti. Byla ještě dost otřesená a Lucius byl pryč. Potřebovala ho víc, než kdy jindy. Náhle však uslyšela zvuky, tedy výkřiky. Vyběhla na chodbu, ve Vstupní síni se bojovalo. Smrtijedi, blesklo Stency hlavou a utíkala k tajného východu z hradu, který se nacházel ve sklepení a vedl na pozemky školy. Nebála se smrtijedů, ale Jokera. Chodbou narazila na skupinku smrtijedů. Vystoupil z ní Šedohřbet. „Stency? Nemůžu tě pustit. Přímý Jokerův příkaz“ Tohle Stency rozzuřilo. „Já spadám jen pod Pána Zla a mám od něj taky rozkaz. Musím u něj být co nejdříve. Ustup!“ vykřikla. Šedohřbet chvíli přemýšlel, bylo na něm znát, že se více obával Pána Zla. „Dobře půjde s tebou Dolohov.“ Rozhodl nakonec. „Takový … dobrá“ souhlasila na konec Stency. Smrtijedi vedeni Šedohřbetem se rozběhli do hradu a Stency společně s Dolohovem běželi ven.
4Justin byl s Harrym, Ronem a Hermionou ve společenské místnosti. „Brumbál by přece žádného studenta nepustil ven. V téhle době!“ Justin skoro křičel, hádal se s Hermionou už hodinu o tom, jestli je nebo není Lucius smrtijedem. „Já ti říkám, že kdyby byl smrtijed tak už je dávno v Azkabanu nebo v nějakém řízení Ministerstva kouzel!“ V tom však dovnitř přiběhl malý chlapec. Proběhl společenskou síň a křičel: „Joker! Je tady Joker!“ Justin se po všech podíval a s vytasenou hůlkou mířil ven ze společenské místnosti.
5“Můj pane, vzal jsem jí hůlku. Teď je úplně bezmocná“ Slyšel Joker hlas Dolohova a viděl Stency ležet na zemi. Dívala se na něj s očima plnýma děsu. „Děkuji, Dolohove. Jdi do hradu. Tady to zvládnu“ Dolohov přikývl a mizel šeru. Slunce začínalo zapadat, kolem se rozprostírala mlha a z hradu šli slyšet hlasy z burácející bitvy. „Stency“ řekl Joker nadšeně. „Stency“ olízl si rty. „Stency!“ mlaskl a vytáhl nožík. „Ani nevíš, jak rád tě vidím!“
....
(ladyhawk, 25. 2. 2010 22:03)