Jdi na obsah Jdi na menu
 


VI. Spolek Hadích hlav

20. 4. 2010

1Brian seděl dole a čekal na zasedání Spolku. Měl tolik otázek a tolik informací, co chtěl sdělit celému Spolku. Do domu se nahrnulo několik studentů a dospělých lidí, které Brian neznal. Tohle všechno byl Spolek? Brian nevěřil vlastním očím, bylo tu přes třicet osob. Někteří dokonce z Fénixova řádu. Je Fénixův řád spolčen se Spolkem?

Všichni se různě rozsadili. Někdo na pohovku v obývacím pokoji či k dubovému jídelnímu stolu nebo na kuchyňskou linku. Brian se nahnul k Eleanor, která chladně stála vedle něj. „Ti studenti opustili Bradavici?“ zeptal se jí rozrušeně. Eleanor pokrčila rameny. „Mám pocit, že Lucius to nějak vymyslel, aby mohli na zasedání“

2Když byla řeč o Lucius, ten právě vstoupil dveřmi do kuchyně, která byla spojená s obývacím pokojem. Za ním stála Stency, která jen na všechny vyvalovala oči. Lucius přešel před televizor. „Stency, zavři, prosím tě, dveře“poté vytáhnul hůlku a elegantně s ní máchnul. Světla se trochu ztlumila, mělo to teď zajímavou atmosféru. „Vítám Vás na prvním oficiálním zasedání Spolku“

„Musíme vyřešit pár věci. Potřebuji informace od všech míst. Začneme hlavním štábem Fénixova řádu-“ Luciuse však přerušil Brian. „Stency není přece členem Spolku. Přece ji ochraňujeme a je….smrtijed“ šeptl roztřeseně Brian a Stency po něm střelila vražedným pohledem. „Stency se stala členem a k tomu smrtijedovi. Já jím jsem taky a Eleanor také“ odpověděl Lucius a Briana tím umlčel.

„Kingsley, můžete?“ zeptal se ho zdvořile Lucius. Kingsley stál u prosklených dveří vedoucích na zahradu. „Fénixův řád se rozpadá zevnitř. Po smrti Albuse Brumbála je potřeba vedení a nikdo se tomu nehlásí. Spousta našich členů zmizela“ Při zmínce o Brumbálově smrti se místností prolnul naléhavý šepot. Brian jen vyvalil oči a ani Stency nevěděla, která bije.

Lucius přikývl a otočil se studenta Mrzimoru. „Ernie?“ vyzval jej. „Bradavice byly obsazeny Smrtijedy. Joker opustil své stanoviště a místo ředitele převzala Umbridgeová. Není jednoduché dostat se do Komnaty nejvyšší potřeby.“ Další šepot se rozlehl po místnosti při zmínce o Umbridgeové. Lucius znovu přikývl.

 

3Stency poslouchala novinky ze světa. Připadalo jí to bizardní jako z Denního Věštce. Brumbál mrtev, Umbridgeová v Bradavicích. Bylo jí jedno, že Brumbál zemřel a že Bradavic s Umbridgeovou míří do záhuby. Starala se jen o sebe a vyhovovalo jí to. „Je to velmi složitá situace, ale věřím, že ji všichni zvládneme. Kingsley je třeba, aby Fénixův řád vydržel ještě nějakou chvíli. Protože pokud Pán Zla zjistí, že již není nikdo, kdo by se mu dokázala postavit bylo by vážně. Řád musí vydržet, dokud Spolek nepoukáže na svou existenci.“

Kingsley jen přikývl. Stency na něm viděla, že začal přemýšlet jak to udělat. Také jí vrtalo hlavou, jak dokázal Lucius dát dohromady tuhle skupinu tenhle spolek.  „Ernie, a vůbec všichni studenti, je třeba, abyste zůstali v Bradavicích. Hlídali to tam a dávali pozor na ostatní. Nechceme, aby se někomu něco stalo.“

Zvláštní, Lucius přece nikdy nikoho nevedl a nikdo ho neposlouchal s takovou oddaností. „Je třeba naplánovat to, jak se zveřejníme.“ Pronesl Lucius tiše. „Studenti, členové Řádu můžete jít. Nesmí být nápadné, že chybíte tak dlouho.“ Většina lidí se začala zvedat a odcházet. Zbylo tam jen pár lidí. Nejbližší okruh, pomyslela si Stency.

 

4Justin seděl v křesle u rozdělaného ohne v krbu. Bylo to jediná světlo ve Společenské místnosti. Pokud ovšem nepočítal měsíc, prorážející si cestu vysokým oknem. Společenská místnost byla prázdná a tichá. Justin nevěděl, co má dělat. Jeho jediný domov teď byl v moci zla. Věděl, že zítra začne teror. Školu ovládají Smrtijedi, kdo ví co je ještě všechno čeká.

Někdo pomalu sestupoval po schodech dolů. Justin otočil hlavu, byla to Joanna. Jeho velice dobrá kamarádky ze stejného ročníku. „Proč nespíš?“ zeptala se ho šeptem a pomalu mířila k němu. „Nemůžu nějak spát“ zašeptal Justin a zadíval se znovu do ohně. „To já taky ne. Můžu si sednout k tobě?“ zeptala se a Justin přikývl. Sedla si k němu do křesla a schoulila se mu na hrudi. „Máš taky strach?“ zeptala se po chvíli. „Strach? Teď spíše bolest…strach dorazí později“

„Já se bojím. Upřímně se bojím, že se něco ještě více pokazí“ šeptala vyplašeně. Justin se zamračil. „Ještě více?“ zeptal se nechápavě. „No, že třeba začne vyvražďování kouzelníků a čarodějek z milovských rodin“ řekla šeptem. „Tohle se nestane“zalhal nepřesvědčivě Justin, Joanna to poznala. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. „Děkuju“ šeptla se slzami v očích a znovu se položila na Justinovu hruď.

 

5Joker pomalu mířil chladnou Malfoyovic vilou. Musel zabít nějakou služku, která vešla do pokoje, aby jej upozornila, že jej chce vidět Pán Zla. Viděla totiž jeho nenamalovaný obličej. Teď již kráčel se zmalovaným obličejem, oblečen do svého hávu šílence poslední chodbou, která ho dělila od Pána Zla. Otevřel dveře. „Můj pane?“ řekl znuděně. Voldemort se zašklebil. „Mám pro tebe úkol, Jokere“

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Muhahahaha...

(Stency, 4. 5. 2010 21:40)

Tak to jsem zvědavá. Plně si umím představit ten jízlivý úsměv na arogantně tvářícím se obličeji a v duchu pocit zadostiučinění při tom jak ji Stency načapala. Mimochodem, dlouho jsme nehráli.