Jdi na obsah Jdi na menu
 


X. Zničení Spolku

6. 10. 2010

1Ernie na něj valil oči.
 „To nemyslíš vážně!“ vydechl pak. „Zakladatel. Někdo, kdo byl nejmocnější z celého Spolku, je mrtvý?“ Brian pouze kývl na Ernieho otázku.
„Ernie, potřebuju, abys zalarmoval všechny oddělení a nějak jim sdělil, že je očekáváme. Aby okamžitě dorazili. Musíme vyčistit školu od Smrtijedů a potom se připravit na velkou bitvu“ prozradil Brian a koutkem oka sledoval Justina a Harryho.  Vzpomněl si na Luciusova slova: Je něčím výjimečný. Bude hrát rozhodující roli v bitvě.
„Co budeš dělat ty?“ zeptal se Ernie Briana.
„Musím najít Stency.“
„Ji? Vždyť nás zradila a utekla. Takže zběhla, ne?“ ptal se Ernie pobouřeně.
„Ona je dost mocná čarodějka. Patří mezi elitu, přesně tam, kde patřil Lucius“ sykl Brian a znovu se podíval na Justina  a Harryho, když odcházeli do nějakých dveří. Ernie přikývl.
„Uvidíme se brzy“ řekl Brian tiše, pokývl na Ernieho a zamířil do Prasečí hlavy. Bylo načase najít Stency Snapeovou.

3 Stency se za úsvitu objevila na pláži před nádherným starým panství. Je to letní sídlo Snapeů. Dávno zapomenuté sídlo, dávno zapomenuté místo. Blížila se pomalu k panství. Kolem byl cítit mořský vzduch a vůně lesa. Stency si sundala boty a dál pokračovala po písku bosa. Zbožňovala to, když byla malá. Pamatovala si, že ji za to matka několikrát dala výprask a někdy ji dokonce mučila.
„Jen mudlovští šmejdi, chodí po pláži boso!“ křičela a smála se.
Vzpomínky. Tak nicotná věc. Tedy většinou. To na, co jsme nikdy nechtěli zapomenout, zapomene, ale na to, co chceme rychle odstranit ze vzpomínek nezapomeneme nikdy.
   Tehdy pršelo a panství bylo osvícené pouze svícemi. Bylo to tak dávno a Stency to připadalo jako včera. Panství Lestrangů osvětlovaly pouhé svícny. Byla hluboká noc a doma byla jen ona a její matka. Malá Stency zaslechla bušení na dveře a proto se vydala na chodbu. Zrazila se v mezi patře na schodech, odkud viděla přímo na hlavní dveře, kde už stála její matka v černém sametovém županu a držela dveře. Za chvíli ji však dveře odstrčily a rozletěly se dokořán. Na prahu v dešti stál Joker.

4Justin s Harrym se přesunuli do jídelny, kde si dali na talíř jídlo, ale oba neměli moc chuť. Justin se díval chvíli do talíře, chvíli na ostatní a chvíli na Harry.
„Myslíš, že budeme bojovat?“ zeptal se Justin.
„To nevím“ odpověděl po chvíli Harry a pokrčil rameny. „Je Ron a Hermiona v pořádku?“
„Jsou v pohodě“ usmál se Justin. „Víc, než to. Pověz mi, kde jsi celou dobu byl“
Harry mu povyprávěl o hlavním štábu a co se všechno událo. Justin jen valil oči a na oplátku řekl Harrymu, co se dělo tady.
„Umbridgeová zavedla znovu ty své tresty. Smrtijedi, kteří se stali profesory, mučili své studenty za každé porušení pravidel. Předmět jako Obrana proti černé magii zmizel a nahradila ho Černá magie. Přes dvacet studentů je vězněno ve sklepení a dva byli popraveni“ vyprávěl Justin a Harry se pohoršeně podíval.
„Popravili? To je zabili?“ vyděsil se Harry.
„Jo a nejhorší na tom je, že jejich těla pověsili nad bránu hradu“ řekl znechuceně Justin a Harrymu se do očí hnali slzy. Justin to chápal, taky brečel i několik dní. Plakal, protože ho bolelo všechno kolem. Vše, co se dělo. Bylo to hrozné.

5Joker se snesl jako modrý kouř z oblohy poseté těžkými černými mraky přímo k Weasleyovic domu. Když dopadl na zem, proměnil se do své fyzické podoby a olízl si rty. Tohle bude zábava, pomyslel si.
„Haló?“ začal volat a tanečně jako blázen si kráčel ke dveřím domu. „Je někdo doma?“
Ozvala se rána rozbitého skla a z domu se sneslo kouzlo. Joker ho svižně odrazila a hned poslal nazpět svou kletbu. Vevnitř domu začal být hluk. Něco dělali.
„Mě neutečete“ ušklíbl se Joker a olízl si rty. Zaostřil do rozbitého okna svůj zrak a spatřil tam Lupina.
„Na, čokle!“ zaryčel Joker s úsměvem a mrskl po Lupinovi do okna smrtící kletbou. Postava zmizela, Joker doufal, že je mrtvý.
„Bombarda maxima!“ zaburácel znovu Joker a zamířil hůlkou na domovní dveře. Ty se rozlétly na miliony kousků. Weasleyovy se postupně pomocí letaxu přemisťovali pryč. Ta krvezrádkyně se zrovna ohlédla. Byla nejblíže dveří. Joker se slastně usmál.
„Avada kedavra!“ vyslal Joker kletbu.
„Molly, ne!“ ozval se čísi hlas a někdo přikryl Weasleyovou vlastním tělem. Byl to Lupin a poté, co do něj kletba narazila, se svalil k zemi. Molly vytřeštěně hleděla na Lupinovo tělo a chtěla vytáhnout hůlku, ale její manžel ji zatáhl do krbu a oba zmizeli.
Joker vstoupil do obýváku. Zuřil a to nevýslovně. Několikrát kopl do Lupinova těla a najednou zahlédl malou růžovou trpaslenku ťupkající ke krbu.
„Už jsou pryč, ti krvezrádci!“ zařval. Trpaslenka se přikrčila a Joker na ni zuřivě dupnul nohou.

 

1Brian zhruba věděl, kam má jít. Věděl, že Snape má letní panství, které nepoužíval. Mluvila o něm Stency a ona se teď potřebovala ukrýt. Není jiná možnost, než jí najít, pomyslel si Brian. Věděl, že se nebude chtít přidat ani na jednu stranu. Měla v sobě neutrálnost, ať se tvářila, jak chtěla. Co musel Brian musel zjistit bylo, kde se toto letní panství nachází. Měl pár typů, ale nebyl si tím jistý. Jak to Stency popisovala, tak by to mohlo být ve Walesu, uvažoval tiše Brian, zatímco vylezl z Prasečí hlavy.

3Stency seděla v křesle u krbu. Na sobě měla pokrývku z ovčí vlny a v rukou třímala šálek čaje. Pozorovala plameny ohně a sem tam se ohlédla po své hůlce, která ležela na stolku vedle křesle, jestli je stále na svém místě. Upila z šálku a znovu vrhla svůj pohled na oheň. Když zaslechla prásknutí, vymrštila se na nohy. Ovčí pokrývka a šálek s čajem spadli na zem. Po dřevěné podlaze se rozlil černý čaj a Stency chňapla po své hůlce vrhajíc se k prvnímu oknu. Přemístila se pouze jedna osoba s černým pláštěm. Pomalými kroky se blížila k panství. Jediné, co věděla v tu chvíli jistě bylo, že to není smrtijed. Neměla masku, ale přes hlavu měla osoba kápi.

4 Harry se od Justina brzy odpojil. Chtěl prý mluvit s Erniem. Justin si spíš myslel, že musí být sám, protože Ernie neměl čas. Pořád někde pobíhal a úkoloval všechny okolo.
„Hele ty,“ zavolal Ernie na dívku sedící kousek ode mě. „Pošli sovu McGonagalové a informuj ji o našem hnutí a brzké výpadku našeho Spolku“ přikázal Ernie, dívka pouze přikývla a odkráčela. Tohle bylo velice zvláštní. Neměl, co dělat. Nevěděl, kde co je a navíc si tu připadal cize.
„Sakra“ slyšel Justin Ernieho. „Někdo musí jít do Prasečí hlavy a odbavovat nově příchozí“
„Můžu já?“ otázal se nahlas Justin. Ernie se k němu otočil.
„Jasně“ Ernie přiběhl k němu a dal mu několik popsaných pergamenů. „Jsou tam jména a věc, kterou ví jen oni a já. Tím se prokážou. Jinak je nesmíš pustit.“ Přikázala Ernie a odběhl zase někam jinam. Justin se konečně zaměstnán vydal ke dveřím vedoucím do Prasečí hlavy.

5 Joker se vydal na Ministerstvo kouzel. Tohle bude jednoduché, pomyslel si, když se objevil v jednom z krbů. Nezamaskovaní smrtijedi byli rozestavěni po atriu a hlídali, jako kdyby se Potter pokoušel dostat na Ministerstvo. Smrtijedi, pracovníci i bystrozoři se po Jokerovi ohlíželi. Nikdo nevěřil vlastním očím. Nejzuřivější a nejobávanější Smrtijed, vzpomněl si Joker na titulek novin a olízl si rty. Prošel k výtahům a vyrazil do oddělení bystrozorů, kde na něj čekal ten, který měl být popraven.
Kinglesly Pastorek seděl za svým stolem a přehraboval se v nějakých papírech, když však spatřil Joker, okamžitě se zvedl a postavil se před svůj stůl. Ostatní bystrozorové je oba zaraženě pozorovali. Kinglesly věděl, o co jde a také věděl, že pokud ostatní neodejdou zemřou také.
„Všichni ven“ přikázal Kinglesly svým klidným hlubokým hlasem. Chvíli se nikdo ani nehnul, ale potom všichni opustili místnosti. Zůstali sami stát naproti sobě. Kinglesly a Joker.
„Víš proč jsem přišel?“ zeptal se Joker pomalu. Kinglesly přikývl.
„Odhalil jsi nás v hlavním štábu“ odpověděl klidným hlasem Kinglesly.
„Tak v tom případě tušíš, co následuje“ řekl nevzrušeně Joker.
„Vím to přesně, ale má oběť přinese zkázu tobě i tvému Pánovi“ objasnil Kinglesly.
„Víš, tohle mi říkal i můj otec. To on mi udělal tyhle jizvy“ vyzradil mu Joker. „Nenáviděl jsem ho, byl to mudla, opilec a rváč. Jednou přišel domů zase opilý. Byl jsem ještě malý, ale tolik m rozzuřil jeho obličej, že jsem ho uškrtil vlastníma rukama“ Joker se podíval na své ruce, v jedné z nich držel hůlku.
„Nebojím se smrti“ zašklebil se Joker. „A dokud budu živ nedopustím, aby tahle válka skončila, protože mě naplňuje“ Ustoupil ode dveří. „Teď jsi mrtvý člověk, jdi na plno pomoct svým lidem“ přikázal Joker chladně. Kinglesly se na něj nevěřícně díval, ale poté se vydal dveřmi pryč. Joker se chladně usmál a olízl si rty. Je načase se přemalovat.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.enevedu.blog.cz

(Kacik, 6. 10. 2010 15:00)

Ten konec mě dostal, dal jsi tomu úplně jiný rozměr.
Přestává to být černobílé, ano sice jedna zradila, ale tohle je zajímavější :D