Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přemýšlím...rozhoduji se

Jsem si vědom svého proviněná nezveřejnění žádné povídky po delší dobu, ale uvnitř sebe mě cosi tíží a snažím se to vyřešit. Snažím se vyřešit moje adolescentní (někdo by řekl trapnou) krizi. Bohužel s tímhle si jen tak sám nepomohu. Je to hluboko ve mě a trhá mě to.
Bolí mě každý nádech i výdech....
To je však jiná kapitola.
Rád bych Vám dal najevo, že uvažuji o zrušení těchto stránek, o smazání všech mých povídek a pověšení psaní na hřebíček. Je to z následujících důvodů:
Nač vlastnit webové stránky, když na ně lidé nechodí? - Nepočítám ty, co si něco přečtou a potom to neokomentují, protože ti jako by neexistovali. Říkám ji Neviditelní návštěvníci.
Nač něco psát, vkládat do toho své usílí, když si to někdo není schopen ani přečíst?
Nač se zlepšovat, když mi nikdo nepoví v čem?
Nač zůstavat mezi imaginárními přáteli z internetu? Radši budu sám někde venku.

Nemyslím si, že budete nějak protestovat, takže si to nechám projít hlavou a jednoho se...sem už nikdy nedostane....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Bee, 17. 5. 2011 22:05)

Sice nevím co víc napsat, protože Kacik to napsala úžasně...
Ať už se děje cokoli, řekla bych, že psaní je hodně velká část života... A k tomu jsi jeden z těch webových autorů, kteří jsou opravdu dobří... A to, že to nikdo nečte taky není pravda... A i kdyby byla... Taky píšu, sice úplně strašně, ale dělám to proto, že mě to baví - a to i tebe - a ne kvůli ostatním... A taky, že si tím dokážu, že něco napíšu a nevadí mi, kdo to čte... A o to jde...
Nepřestávej... To, že teď si nic nepřidal, nic neznamená...

...

(Kacik, 17. 5. 2011 21:40)

Proč psát povídky když je nikdo nečte? Protože to nepíšem pro ostatní, ale pro vlastní potěchu z toho, že si to možná někdo přečte, že mne to baví, že si připadáme jako skuteční autoři, jako někdo kdo se nebojí s něčím jít ven.
Je to těžké, mrzí to, ale každý si pak říká proč bych to měl dělat když to nikdo nečte? Protože jsem něco víc a dokážu zveřejnit něco, co je odrazem mojí duše a není to jen prázdným psaním na papír který schovám do deníčku a nkdo jej nikdy neuvidí. Blogů a různých stránek je plno, leckdo se mezi nimi ztratí, tak proč to dělám?
Pro sebe, vědět, že jsem dokázala něco, na co jsem hrdá.