Monolog Prof. Snapea
Slyšíš mě? Tak slyšíš?! *křik v místnosti a kopnutí do jednoho ze starých křešel* Už nikdy nebudu tak…tak zaslepený. Tohle určitě správné nebylo. Nebylo to ani dobré…jsem takové zlo? Proč jsem se k němu přidával? Nikdy jsem nechtěl být jeho stoupenec. Nikdy jsem nechtěl páchat zlé věci, ale měl jsem někdy na výběr…co jsem mohl dělat? Nenávidím ji a přitom bezvýhradně miluji. Nejhorší kombinace, jak říkala má matka. Pamatuji si všechno tak živě *zavře oči a přechází do šepotu* Nikdy jsem na tebe nezapomněl mami…jsi tak podobná Lily…tak moc podobná. Obě jste mě opustily, obě jste mě tu nechaly…*vzlyknutí* Za vaši smrt mohu já…to já ji zavinil…co mám dělat? Tolik ho nenávidím…tu kreaturu zla! *pláč* Co mě to jen napadlo?! Nikdy si neodpustím, že jsem mu to prozradil…byla to chyba…životní chyba…a zrovna jeho zahnal ten malý spratek! *v hlase je cítit vztek a zvědavost* Jak to provedl? Pána zla…nejmocnějšího černokněžníka tohoto věku. Tohle není možné…Lily musela zemřít…proč neutekla…proč jí zabil? Proč? Tolik jsem ho žádal, tolik prosil…nic nepomohlo…všechno je tímto ztraceno…úplně všechno *v záchvatu pláče se postava zhroutí na podlahu a křičí* Nééééé….prosím…vrať se mi…miluji Tě! *ticho, po chvíli šeptem* Už je pozdě
.......
(Daniel N S, 28. 11. 2010 23:39)