Žiješ dál v jeho očích
Uplynuly tři týdny od Dannielovi smrti a jeho pohřbu. To jak jsem se cítila celou dobu Vám asi nemusím popisovat. Má matka mne poslala k doktorovi, podle všeho jsem se jí nějak nezdála. Ranní nevolnost, spavost. Já si to vysvětlovala jinak. Doktor Rosenberk mi udělal pár krevních testů a dva dny na to mi volal.
„Prosím“ ozvala jsem se unaveným hlasem.
„Slečno Lensonová, přišly výsledky testů a mám pro Vás úžasnou novinu. Čekáte dítě“ oznámil pln štěstí. Já však jeho štěstí nesdílela.
„Cože?“ zalapala jsem po dechu. Vždyť jediný kluk, kterého jsem kdy měla byl Danniel a měli jsme vždycky ochranu. Dítě? Na to nejsem připravená.
„Přijďte na konzultace a ještě nějaké testy…“
Skálopevně jsem byla rozhodnutá pro potrat. Matce nic říkat nemusím. Domluvila jsem si tedy termín, ale v čekárně na ten zákrok mě přepadlo mé nadcházející mateřství. Hladila jsem si lehce vypouklé bříško a přemítala jsem. Je to Dannielovo dítě a ten by s tím jistě nesouhlasil. Nechám si ho. Moje dítě. Tam uvnitř byl živý tvor, náš potomek. Už jsem si nebyla tak jistá s tím potratem. Vlastně jsem ho rozhodně nechtěla. Opustila jsem čekárnu a vrátila se domů. Moje matka tam připravovala oběd a na náš rozhovor, který následoval, nikdy nezapomenu.
„Mami, mohla bych s tebou mluvit?“ zeptala jsem se tiše a posadila jsem se na židli.
„Ano, zlatíčko?“ otočila se na mě. Byla ke mně hodná od smrti Danniela.
„Jsem těhotná“ rozhodla jsem pro strategii “přímý řez“
„Panebože“ vydechla a nechala sklouznout nůž do dřezu. „Musíš to dát pryč“
„Já si to chci nechat“ protestovala jsem.
„Zničíš si život, Glorie“ lamentovala matka. „Máš jen sedmnáct. Myslíš, že porod pro tebe bude jednoduchý? Glor, drahoušku, nemluv hlouposti a dej si to vzít“
„ Mami já chtěla“ zavzlykala jsem. „Nemohla jsem. Nechci ho dát pryč“ zarazila jsem se. „Myslíš, že to bude on“ Pohladil jsem si bříško.
„To je směšné!“ vykřikla matka.“ Já tě živit nebudu! To tedy odmítám!“
„Nic jiného jsem od tebe ani nečekala. Zachováš se ke mně jako k otci, prostě mě vyhodíš jako odpad, že jo?“ štěkla jsem.
Vrazila mi facku a aby utvrdila má slova natáhla ruku ke dveřím. „Táhni z mého domu!“
Odešla jsem a od té doby jsem ji nikdy neviděla. Zmizela mi ze života přesně jako můj otec, když ho vyhodila. Pod svá ochranná křídla mě vzala Dannielova matka Marylin. Spolu s ní jsem prožila krásné těhotenství plné radosti. Měla jsem často deprese, hlavně, když rostl v mém lůně a Danniel u toho nebyl, taky kvůli své matky. Marylin mi dala plno rad ohledně těhotenství a výchovy. Je to velice rozumná žena. Vychovala taky Danniela. Přemýšlela jsem dlouho nad jménem, které mu dát. Rozhodla jsem se nakonec pro jméno Joshua. Dannielovi by se určitě líbilo.
Porod byl velice krátký a moc bolestivý, ale to co následovalo stálo za tu bolest. „Je to kluk“ zvolala sestra a já se musela usmívat. Dala mi ho do náručí. Jeho malé nožičky a ručičky mne rozplakaly, ale štěstím. Nádherné šedé oči, které přivíral pod náporem světla na sále. Oči svého otce. „Miluji tě“ šeptla jsem na porodním stole. Nedokáži vám však říci komu to patřilo. Sama nevím. Co vím je, že teď jsem byla znovu šťastná. Měla jsem syna s klukem, kterého jsem milovala a kterého jsem ztratila. Dalo mi to však syna. Mého jediného syna.
Můžu vám klidně odpřísáhnout, že sem poté už žádného muže neměla. Čekala jsem snad zázrak nebo konec, až skončí můj úděl, má výchova, mé povinnosti k Joshuovi. Miluji je oba. Jen tyto dvě osoby a Joshuu si nikdy nenechám vzít. Nikdy!
Komentáře
Přehled komentářů
Krásný konec ..akorát se mi zdá že by jí její rodina jako příbuzní určitě pomohly nebo kdyby se pokusila vyhledat svého otce ...ale zase je to tvůj příběh a tvůj šťastný konec :)
.....
(amanita, 23. 1. 2010 23:59)
Souhlasím,moc pěkný závěr ;)
A co se předešlých komentářů týče...řekla bych že nejen že je to možné,ale že se to i docela často děje :)
...
(Daniel..., 21. 1. 2010 18:53)ano ano opravdu pekne vyvrcholeni a necekane... a ohledne predchoziho komentare myslim ze svet je dost kruty na to aby se to klidne mohlo stat... :-(
Juuj,
(Kacii, 21. 1. 2010 16:26)Krásný vyvrcholení :) (akorát mám takový pocit že žádná babička by nevyhodila těhotnou dceru, ale to je věc uhlu pohledu :D)
....
(Krvavá šmoulinka, 20. 6. 2010 14:26)