Nutné zlo
„Jak se ti daří?“ ozval se terapeutův hlas, když jsem se posadil na pohovku.
„Hmm…skvěle“ sykl jsem ironicky.
„Opravdu je mi líto, co se stalo tvé matce“ zněl soucitně, ale co je mi do něj?
„Jo, všem je to líto, ale to jí život nevrátí“
„A jak to vidíš dál?“ ozval se po chvíli ticha znovu terapeut.
„Nevím,“ pokrčím rameny. „Otčím mě už dlouho u sebe bydlet nenechá“
„Pouvažoval jsem nad tvou situací“ začal doktor a já protočil oči v sloup. Zase uvažoval?
„No?“ pobídl jsem ho znuděně.
„Co bys řekl na to, že bys bydlel s pár spolubydlícími?“
„S pár?“ zvednu jedno obočí.
„Přesně tak“ přikývl. „Za nemocnici jsou dva rodinné domky, kde bydlí pár pacientů, kteří se o sebe zvládají postarat. Nebudu to na tebe hrát. Chtěl bych tě mít na očích a na psychiatrii bych tě nedostal“
„Aha“ odmlčel jsem se. „Co by to pro mě znamenalo?“
„Absolutní volnost, tedy až na povinnosti ohledně školy a práce v nemocnici, za kterou dostaneš patřičný plat“
„A teď k těm spolubydlícím“ vrhnu se na něj jako na zvíře. Je to možnost, jak se zajistit, ale z žádnýma psychoušema tam být nehodlám. To tedy ne.
„V jednom z těch domů teď přebývá sedm chlapců“
„A v tom druhém?“
„Je pět dívek“ Takže komunita mladých? No super…víc si vážně nemohu přát.
„Popravdě, radši bych teď byl sám, než s kupou pošahanců“ řeknu vážně. „Ale asi nemám na výběr, že?“
„Můžeš odmítnout, každý týden mě navštěvovat a čekat až tě otčím vyhodí na ulici. Je to východisko, které ti nabízím.“ Dlouho jsem přemýšlel.
„Když je to nutné“ pokrčím nakonec rameny. „Ale chci vlastní pokoj!“
Tom Ulley
Komentáře
Přehled komentářů
Přesně tak, moc krátké... Takže se určitě těšíme na další ;-) (tyhle dva díly spíše vypadají jako předmluva k nějakému dlouhému velkému příběhu :-) )
šílenci vedou!
(Kačíí, 18. 1. 2011 13:34)
tohle se mi líbí... moc, sice to je strašně krátké, moc moc krátké, možná, až přehnaně moc moc krátké, jestli se chceš mstít, takovými krátkými kapitolami...
prostě, další prosím pane číšník ^^
Jo, jo...
(Dan, 18. 1. 2011 19:12)