Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vina

Pustili mě ráno druhého dne. Chtěli si mě totiž nechat přes noc na pozorování, ale vše bylo v pořádku. Víc hlavu už mít poškozenou nemohu. Cítil jsem vinu, tak těžkou jsem nemohl dělat nic jiného, než navštívit Massimma. Ležel na posteli, vedle něj pípal přístroj a byl napojen na spousty hadiček.
„Ahoj“ usmál se, když mě uviděl. Přešel jsem k jeho posteli.
„Ahoj, jak ti je?“
„Cítil jsem se i lépe“ ušklíbl se. Celý Massimmo.
Chytil jsem jej za ruku.
„Myslíš, že mě to bude bolet? Umírat?“ zeptal se dívaje se z okna na deštivé ráno.
„Já doufám, že ne“ odpověděl jsem šeptem, v očích slzy.
„Aspoň se nedostanu do léčebny“ zakašlal. „Jakeí se rozhodl dům uzavřít. Už za pár dní“
„To nevadí, měl by sis odpočinout“ kývnu na něj. „Zase přijdu“
„Klidně“

 

Má druhá návštěva do sousedícího domu, vedle toho našeho. Billie však nebyla doma a já to potřeboval ze sebe dostat. Rozběhl jsem se do nemocnice, a do doktorovy ordinace. Byl tam a sepisoval nějaké papíry. Podíval se na mne a sundal si své brýle.
„Rád vidím, že je ti lépe“ usmál se. „Posaď se“
„Potřebuju vám něco říct dřív, než si to rozmyslím“
„Tak povídej, Tome“ uvelebil se na židli.
„Já ho zabil“ nadechl jsem se. „Zabil jsem Marcuse…“
Doktor mlčel, pouze mne zaujatě pozoroval.
„Hmm?“ vybídl jsem ho.
„Já o tom vím už delší dobu. Napadlo mě, ale teď, když jsi mi to potvrdil to musím nahlásit detektivovi“
„Já vím“ sklopil jsem hlavu.
„Ale myslím, že pokud nikoho nezabiješ, pár dní to počká“ pokrčil rameny doktor a nasadil si svoje brýle.
„Vážně?“
Doktor už byl zase zabrán svými papíry, a proto jsem odešel, aby si to snad nerozmyslel. Tak mám pár dní. Možná tak dlouho, jak bude dům v provozu.

Pomalými kroky jsem došel domů, kde Nick hlasitě vzlykal na pohovce. Ted ho utěšoval a Benny všem vařil horké kakao.
„Co se stalo?“
Benny se na mě otočil. V očích smutek.
„Massimo před pár hodinami umřel“

 

 

Náhledy fotografií ze složky Terapie - Vina

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář