Jdi na obsah Jdi na menu
 


IX. kapitola: Keiriiny sny

7. 2. 2010

Milovala jsem svůj život? Byla jsem někdy doopravdy šťastná? Ve svém životě jsem nepoznala lásku, cit a něhu druhého člověka. Milovala jsem, ale nikdy jsem nebyla milována. Nechápu pryč? Vypadám snad špatně? Je semnou něco v nepořádku? Oblíbila jsem si strašně vlkodlaky, pro jejich krásu a nebezpečnou auru. Nebudu zastírat je to i pro jejich dokonalá těla.

Když na Katty zaútočili démoni, nemohla jsem nic dělat. Mé schopnosti jsou pouze pasivní. Transport a vize, které jsem už dlouho neměla. Tedy až na chvíli, když jsem byla mrtvá. Zjevil jsem mi znovu ten zraněný nádherný vlkodlak ve své lidské podobě a políbil mne! Stane se to? To netuším, ale ráda bych věřila, že ano. Dlouho už jsem vizi neměla.

Hodně jsem trpěla, když jsem viděla, jak se Jacobův vztah ke Katty se mění na něco víc. Bylo to jasné přímo dnes, když ji v náručí odnášel. Žárlila jsem, protože i Jack měl už dívku. To je co říct, protože Jack má jenom čtrnáct! Já neměla nikoho, nikdy. Byla jsem sama, chybělo mi to, co jsem nepoznala. Bylo mi to strašně líto, chtěl jsem začít opravdu žít. Nedívala jsem se na kluky, zavřela jsem se do sebe a upnula jsem se na vlkodlaky. Na ty krásné vlkodlaky a nádherné kluky, kterými byli vlci. (Za vše může Twilight!)

Musím se z toho srabu dostat! Co nejdříve. Nikdy jsem nechtěl být někde u dna. Chci milovat a žít! Ne být pořád tak mrtvá, nutná a k ničemu. Chci … ukážu všem, že na to mám! Dattebaya! -_-

Cítila jsem, že jsem se dostala na samé dno mých možností, když už vím, že Katty a Jacob budou spolu. Musím vyskočit a v tom mi pomůže on. Vlkodlak, který teď zazvonil na naše dveře. Můj vlkodlak!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář