VIII.kapitola: Zrušená dohoda
Stáli jsme s Jacobem ohromeni. Fay se na nás vesele usmívala a její přítelkyně stály u dveří. „Co jsi udělala?“ zeptal jsem se jí. „Než jsem podepsala dohodu, malým písmem jsem dopsala, že dohoda je neplatná a vše, co zemřelo jeho rukou, bude žít“ Usmála se. „Jsem to, ale šikulka“ Pochválila se Fay. Já se nezmohl ani na slovo. Přišel jsem k ní a objal ji. „Děkuji“ zašeptal jsem. Jacob jen chladně stál na místě. „Musíme jít“ ozval se po chvíli jeho chladný hlas. „Děkujeme“řekl jsem a ještě jednou jsem se podíval po místnosti na všechny naše předky a poté jsem začal předčítat z pergamenu: „Nechť vše má svůj čas a své místo zase. Navrať zpět, co změnilo se v prostoru a čase!“ Chytil jsem se Jacoba za ruku a zavřel jsem oči.
Když jsem znovu otevřel oči, vrátili jsme se tam, kde to vše skončilo. Abraxas se stvořil z popele, těla Keiri a Katty leželi na podlaze, kde se mísily s krví mrtvého vlkodlaka, který ležel nedaleko. „Kde jste byli?!“ zasyčel nebezpečně Abraxas. „Navštívit staré známe“ odpověděl chladným hlasem Jacob a vytvořil ohnivou kouli ve svých rukou. „Mne svou koulí nezničíš, to moc dobře víš“ smál se Abraxas. „Tak fajn!“ vykřikl jsem a instinktivně jsem vymyslel kouzlo: „Pelyňku, mimózo, oměji vlčí, démon ten nechť hrůzou skučí, roznes jeho údy do všech stran, teď je vinen už není zván“ Po těchto slovech se Abraxas začal držet za hlavu a já jsem natáhl ruce před sebe a z nich vyletěl pruh ohně, který Abraxase zasáhnul a on vybuchnul. Chvíli bylo ticho. „Tos vymyslel sám?“ podíval se na mě Jacob. Jen jsem pokývl. Těžce jsem oddechoval a Jacob se sklonil ke Katty, která se začala probouzet stejně jako Keiri.
„Co se stalo?“ zachrčela Keiri a Jacob vzal beze slov Katty do náruče a odnášel jí dolů. Společně s Keiri jsme se za nimi dívali. Potom jsem se podíval na ni: „Tohle po mě nechtěj!“ Oba jsme se začali smát, ale na Keiri byla znát únava. Pomohl jsem ji do pokoje a poté jsem znovu vyšel nahoru na půdu a díval se na popel, který zbyl z Abraxasova těla. Byl zničen, nevrátí se a jeho moc je zničena. Vrátí se vše zpět do normálních kolejí? Budeme znovu mít zase ten nudný život, kdy sem tam jsme zničili nějakého démona? Co vlastně chci? Tento život pln dobrodružství anebo klidný život každého kluka?
Začalo svítat, když zazvonil zvonek u domovních dveří. Vyběhl jsem, aniž nevím proč. Připadalo mi, že bych se měl nějak zaměstnat. „Jdu otevřít!“ vykřikl jsem u pokojů a schody bral po třech. Poslední čtyři jsem seskočil. Kdo to může být, tak brzy ráno? Že by to byla Anael? Otevřel jsem dveře a v nich stál vysoký kluk s černými vlasy. Něco však bylo v nepořádku, měl bledý obličej a pod očima velké kruhy. Co však bylo nejhorší, byla jeho poraněná noha na stehnu, kde šlo vidět živoucí maso. Kalhoty na to místě byli roztrhnuté jako po Kattyině moci. Moment! Katty zranila … vlkodlaka! Bože, kouknul jsem se mu do jeho tmavých krásných očí. „Pomoc“ zasténal tiše a svezl se k zemi, já ho však zachytil. „Hej!“ vykřikl jsem do domu. „Potřebuju tady pomoct!“