Jdi na obsah Jdi na menu
 


X. kapitola: Jsem Seth

7. 2. 2010

Držel jsem toho kluka, byl dost těžký, ikdyž na to nevypadal. Zničehož nic byl lehčí, podpíral ho Jacob. „Kdo je to?“ štěkl, když si kluka, který byl nejspíše v bezvědomí, prohlížel. Jacob ho položil na pohovku, já zavřel dveře a pomalu jsem se přiblížil blíž k pohovce, kde Jacob našeho neznámého léčil. „Měli bychom ho odvézt do nemocnice“ řekl jsem tiše. Dělalo se mi špatně při pohledu na jeho krví nasáklé kalhoty. Jacob přemýšlel, odpověděl jiný hlas: „Ne. Je to vlkodlak“ pronesla Keiri, která scházela ze schodů. Jak to ví? Podíval jsem se na ni tázavě. Já to sice taky věděl, ale ona ho ani neviděla. „Vize“ řekl pouze jedno slovo a hned bylo vše jasné. Domníval jsem se, že Vize už dlouho neměla. Keiri přešla k pohovce a klekla si k hlavě neznámého. Dívala se na něj tak zvláštně, zamilovaně! Keiri se do něj zamilovala, ale proč? Poznala ho přeci teď. Odpověď se mi sama nabízela. Vize.

Jacob neznámému uzavřel ránu, netekla z ní už krev, ale pořád šlo vidět maso. „Odneseme ho k tobě. Máš dvě postele. Potom bys mu to mohl obvázat“ Poté se otočil chladně na Keiri. „Ty mi potom všechno vysvětlíš.“ Řekl chladně Jacob. Odnesli jsme toho kluka nahoru do mého pokoje na jednu z postelí, které byli naproti sobě. Jacob znovu sešel dolů, kde se začal hádat s Keiri. Neposlouchal jsem je, musel jsem se vypořádat s jeho nohou. Sundal jsem mu zničené kalhoty a jeho ránu jsem mu obvázal. Držel jsem se, abych mu tam něco nepřidal, nebylo mi zrovna dobře. Potom jsem mu sundal tričko, naskytl se mi pohled na jeho krásné tělo. Pousmál jsem se a přikryl jsem ho dekou. Prádlo jsem odnesl do koše. Posadil jsem se naproti postele s neznámým klukem a opřel jsem se o svou postel. Na chvíli jsem zavřel oči, mé rozjímání přerušil zvuky, které vydával mladík. Otevřel jsem oči. Pokoušel se vstát z postele. Zatlačil jsem ho zpátky na postel. „Nezvedej se“ šeptl jsem a pořád jsem ho držel za ramena. Podíval se na mě, těma krásnýma očima. Vypadal hodně unaveně. „Kde to jsem?“ zašeptal. „Jsi v mém pokoji, pokud se ptáš na tohle.“ Pousmál se unaveně. „Jsem Seth“ šeptl zesláble. „Já jsem Jack. Měl bys teď spát, promluvíme si ráno“ Přikývl a poté co jsem ho pustil, se otočil a usnul. Vyrazil jsem za Jacobem, bez klepání jsem vešel do jeho pokoje. Tam mě něco přimrazilo na místo.

 Před Jacobem klečeli dva démoni. Můj bože, co se to děje? Jacob si mě povšimnul, a proto démonům rozkázal: „Jděte!“ Poté se otočil ke mně. „Co tady děláš?“ štěkl chladně. „To se já můžu zeptat tebe!“vykřikl jsem. „Co byli zač ti démoni a proč před tebou klečeli?!“ Podíval se mi chladně do očí. „To není tvoje starost“ Jeho oči… měl je černé! I bělmo, úplně černé oči. „Bože Jacobe,“ vyjekl jsem. „Co to máš s očima?“ Podíval se udiveně. „Co? To je jenom éter“ pohodil hlavou a oči nabily znovu svou bravu. On má otevřený živel. Kdy? Jak? Vždyť ho éter může ovládnout! „Jacobe… víš, co děláš?“ zeptal jsem se ustaraně. „To není tvoje věc!“ křikl, vystrčil mě z pokoje a zabouchl dveře. „Jacobe,“ zašeptal jsem. Dej pozor na Jacoba, má v sobě zlo. Vzpomněl jsem si na slova Fay. Byla to snad pravda? Má v sobě Jacob zlo?

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Asi bych si to po sobě měla číst...

(Kacii, 10. 2. 2010 13:51)

Právě ty odkazy se mi tam líbí. :D

.....Ahujky,

(Kacii, 10. 2. 2010 13:49)

příjde mi, že se inspiruješ od Matta Groeninga... proč? Nu ten člověk je schopný narvat do jednoho dílu the Simpsons 1000 odkazů na jiný seriály, knihy, music, atd.
Jinak se mi to líbí ... :)