Jdi na obsah Jdi na menu
 


XII. kapitola: Zkažená oslava

22. 2. 2010

„Dobré ráno“ ozval se Sethův veselý hlas a následovala rána. Někdo mě mocně praštil do paže. Vehnaly se mi slzy do očí a k tomu všemu začal zvonit ten prokletý budík! Chvíli jsem mžoural očima. Seth stál přímo u mé postele a budík měl na něj přesnou ránu. „Budík“ zvolal jsem a mávnul rukou, do které mě Seth praštil. Budík se vznesl, narazil do Sethova břicha a při dopadu na zem přestal zvonit. „Mám dnes narozeniny, tak mě nechte…“ Seth mi však skočil do řeči: „No právě! Ranní ptáče dál doskáče!“ pravil vesele, nejspíše se pořád usmíval. Vylezl jsem z postele a s rozzuřeným pohledem jsem zamířil do koupelny.

Jakmile jsem sešel dolů do kuchyně, Katty mi dala snídani a svačinu a Keiri společně s veselým Sethem mě odvezli do školy. První kdo mě odchytil, byla Anael. Mířila se mnou ke skříňce. „Už se moc těším na tvou oslavu“ usmívala se, jen jsem přikývl. „Bude to úplně normální oslava, An“ Při tom oslovení zamrzla na místě. „Musím jít“ řekl jsem jí a mizel jsem na hodinu angličtiny. Po angličtině následoval dějepis. Profesora Darkwooda jsem naprosto ignoroval, dnešek si nenechám pokazit a taky se nechci zdržet. Odpoledne mě čekal sbor, na kterém jsem dlouho nebyl. „Jsem ráda, že jsi tady“ řekla mi Sarah Martinsová. Byla o tři roky starší, než já a přesto velice okatě dávala najevo, že má o mě zájem. Začali jsme zpívat, byly to většinou světské písně, které když je zpívají všichni, znějí dokonale. Po sboru jsem pomalu zamířil domů, nebylo třeba jet autobusem. Chtěl jsem se projít a také jsem byl do hodiny doma.

V domě bylo ticho, když otevřel dveře. „Překvapení!“ vykřiklo několik lidí a vylezli ze svých úkrytů a začali mi přát. Teprve teď jsem si všiml výzdoby a transparentu: Happy Birthday, Jack.  Rozezněla se hudba a každý mi přál. Chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Uviděl jsem hromadu dárků na stolech v kuchyni a zamířil jsem jiným směrem. V rohu obýváku postával profesor Darkwood. „Profesore?“ zavolal jsem na něj. Jen kývnul. Najednou přestala hudba hrát a Katty nesla z kuchyně dort se čtrnácti svíčkami a zpívala narozeninovou píseň. Netrvalo dlouho a zpívali ji všichni. „Přej si něco“ řekla před tím, než jsem sfoukl svíčky. Dort byl překrásný, aby také ne, když je Katty cukrářka. Odložila ho na stůl a někde zmizela. Hudba znovu začala hrát a já nakrojil dort, protože se to ode mne čekalo. Poté jsem začal hledat Katty. Našel jsem ji v kuchyni. „Katty, potřebuji ti něco říct“ Pověděl jsem jí vše, co jsem věděl. O démonech v Jacobově pokoji a jeho nevěře s Eve, kterou jsem tu dnes taky viděl. „Počkej chvíli“ řekla mi, když mířila za Jacobem. Pozoroval jsem je z kuchyně. Něco mu pověděla a on za ní šel nahoru.

Mířil jsem za nimi a v druhém patře mě doběhla Keiri a společně jsme se zastavili na prahu dveří, vedoucích na půdu. „Co to má znamenat?“ rozkřikla se na něj Katty. „Co znamená ona?“ ukázala na podlahu. Myslela Eve, která byla dole. „Nedramatizuj to“ řekl jí na to Jacob a já ucítil, že kolem mne něco prošlo. Byla to Eve, rychle přešla k Jacobovi a chytila ho za ruku. „To znamená rozchod? To jsi mi mohl říct jinak!“ křičela se slzami v očích. „Rozchod. Konec. Teď jsme nepřátelé“ Podíval se chladně na mě a na Keiri. „Eve“ řekl jméno své nové partnerky a pohltil je oheň.

Obrazek

(Jacob a Katty)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář