XXVI. Počátek Turnaje. Oficální zahájení
Byl poslední červnový den. Vysvědčení, které jsem donesl, nebylo nijak slavné, ale nikoho (ani mě) to nezajímalo. Nebylo to pro nás teď důležité a nějak jsme čekali, že každý z nás nebude mít nejlepší známky. Podstatné teď bylo to, že dnes večer měl přijít posel Tribunálu, který nás měl přemístit do Křišťálového města. Na místo, kde všechno začne a možná i skončí.
Začalo se stmívat. Sbalil jsem si pár věcí do batohu, který jsem vylovil z pod postele. Vzal jsem si opravdu jen to nejnutnější, jako oblečení, katanu a pár knížek. Oblékl jsem si na sebe tričko a kalhoty a sešel jsem dolů ze schodů.
Všichni seděli dole i se svými věcmi poskládanými za pohovkou. Hodil jsem tam svůj batoh. Katty seděl rozvalená v křesle, jednou rukou se ovíjela vějířem a druhou si hladila vypouklé bříško, ve kterém se schovávalo mocné sedmiměsíční dítě. Katty věřila, že je to kluk a dala mu proto jméno Alexandr. Keiri a Seth seděli na pohovce. Keiri měla hlavu opřenou o Sethovu hruď, drželi se za ruce a něco si šeptali.
„Jak je Alexovi?“ zavedl jsem nějaké téma směrem ke Katty. Katty se na mě podívala a usmála se: „Trochu kope, ale jinak je mu asi době. Nejspíše stejné vedro jako mě.“ Než jsem stačil jakkoli zareagovat někdo zaklepal na dveře. „Jdu tam“ informoval jsem osazenstvo v obýváku a vrhnul jsem se ke dveřím, abych je otevřel.
Za dveřmi stála Anael, jeho spolužačka a v šedých šatech vypadal vážně úžasně. Nestačili jsme se ve škole ani rozloučit, jelikož jsem rychle spěchal domů. „Ahoj, co tady děláš?“ zeptal jsem se vyjeveně. Pobaveně se usmála. „Přinesla jsem ti takovou drobnost. Ty odjíždíš už dnes, že?“ zeptala se, ale nečekala na odpověď. Jen pokračovala: „Proto jsem ti donesla tohle“ Vytáhla odněkud z kapsy řetízek, na němž vysel černý kámen. Udělala kradmý pohyb rukou a tím naznačila, že by mi ho chtěla pověsit kolem krku. Sklonil jsem trochu hlavu, aby mi mohla řetízek dát kolem krku. Černý kámen mě zastudil na hrudi i přes tričko. Jemně se přitom dotýkala mého krku. Podíval jsem se na ni a ona mi vlepila polibek. Byl nečekaný avšak velice příjemný. „Nezapomeň na mě“ šeptla a s těmito slovy se vydala k autu stojící na cestě. Byla to nejspíše její matka.
Zavřel jsem omámeně dveře a povšiml jsem si, že se na mě všichni dívají a usmívají se. „Co je?!“ štěkl jsem. „Je to jen spolužačka“
*
Ukecat, že Anael je spolužačka bylo těžké. Hlavně, když viděli, že mě políbila. Popravdě Anael byla pěkná holka, tak proč bych s ní nemohl chodit? Seděl jsem vedle Katty v křesle a pohrával jsem si s přívěškem. Z mého přemýšlení mě vytrhlo lupnutí, což znamenalo, že posel Tribunálu je zde. Stál hned vedle krbu. „Jste připraveni?“ zeptal se, nikdo mu však neodpověděl. Jen jsme si vzali věci.
Posel se postavil před hlavní dveře. Udělal párkrát kruh a poté řekl: „Turnaj zahájen jest a my zpozdit se nesmíme.“ Před hlavními dveřmi se objevila šedá klenba s velkých kamenů vyplněná bílou hmotou. Posel se postavil vedle klenby se slovy: „Až po vás“
Jako první společně prošli Keiri se Sethem a poté Katty. Právě byla řada na mne. Dal jsem si batoh přes ramena a uchopil jsem katanu. Byl to zvláštní pocit procházet tou bílou hmotou. Jako kdyby vás úplně stlačila a přitom vám nechal spoustu prostoru. Když už jsem měl konečně půdu pod nohama, málem jsem vrazil do Keiri, která stála přede mnou. Byla ohromená navlas stejně jako Seth a Katty. Když jsem vzhlédl, věděl jsem, co je ohromilo. Stáli jsme totiž před obrovitou bránou z křišťálů, která byla otevřená dokořán. Za ní se rozléhalo velké město plné domů a domků. Městu dominoval kopec, na kterém byla budova vypadající jako Colloseum. „Tam máme namířeno“ prozradil posel, když se objevil za mnou. „Na stadion Křišťálového města.“
Netrvalo dlouho a došli jsme až ke stadionu. Zastavili nás dva těžkooděnci, kteří hlídali jednu z dřevěných bran. „Fletcher, Moore, Nachio a Marley.“ Oznámil vojákům a ti se rozestoupili. Posel se otočil k nám. „Dál už musíte sami“prozradil a poté se přemístil.
Budova byla stavěná do oválu. Uvnitř to vypadalo jako normálně venku. Cestička ze suché půdy, tráva a pár stromů. Uprostřed stála skupinka lidí. Znal jsem tam pouze jedinou osobu a to Jacoba, který tam postával ve svém dlouhém černém plášti. Dále tam postávali dvě děti, snad v mém věku. Byli to nejspíše dvojčata. Dívka s dlouhými blond vlasy a chlapec s krátkými hnědými vlasy. Oba byli nádherní a člověk by možná použil slovo dokonalí. Dál od těchto dvou stál muž, bylo mu snad kolem třiceti, na hlavě krátké černé vlasy a na obličeji strniště.
Když jsme byli skoro u nich, zastavili jsme a já zpozoroval, že Seth se tváří jako kdyby tu něco páchlo. Naproti nám stáli další tři postavy. Znovu jsem jednu z nich znal. Byla to Eve, jako vždy vyzývavě oblečená. Vedle ní stál mladík v Jacobově věku s blonďatými vlasy a uprostřed muž s černými vlasy, vypadal jako Japonec.
Čekalo se nejspíše jen na nás. Japonec se podíval nahoru. Na nejvyšším balkónku stadionu byly čtyři vysoké křesla, na kterých seděli čtyři staří muži s šedivými vlasy a moudrými výrazy. Jeden z nich kývl a Japonec se obrátil na nás. „Poslouchejte!“ vyzval nás k tichosti a pokračoval. „Vítejte v Křišťálovém městě na Turnaji. Jmenuji se Yamato a jsem Rozhodčí. Takže budu určovat, kdo zvítězil, aby ten člověk nemusel zemřít. Když uvidím podvod, diskvalifikuji Vás!“ upozornil výhružně. „Tito dva za mnou jsou Vašimi rádci. Můžete se s nimi poradit jak naložit s protivníkem. Tento mladík je Danniel a tato okouzlující slečna je Eve. Pravidla soubojů a další informace Vám sdělí oni. První souboj bude zítra mezi“ Zalistoval ve svých papírech, které držel v rukou. „Jackam Fletcherem a Sethem Marleyem“
„To nemůžete“ zaprotestoval jsem. „Nemůžu bojovat se Sethem. Je to můj přítel.“ Yamato se na mě podíval. „Věř mi, chlapče, že mohu. V pravidlech nestojí nic o tom, že by spolu dva přátele nesměli bojovat. Pokud je to vše uvidíme se zítra ráno tady na stadionu. Přeji Všem štěstí. Turnaj je tímto zahájen“
***
Účastníci Turnaje: (nové postavy)
Yamato- Rozhodčí
Damien (vlčí démon)
Alec (upír)
Jane (upír)
Pak také samozřejmě Jacob, Katty, Jack, Keiri, Seth, Eve a Danniel.