XXVIII. Teror. Voda a tma.
Seděli jsme v bistru naproti ubytovny. Jen Seth, Katty a já, protože jak jsem se dozvěděl, museli být bojovníci sami ve společnosti poradců. Keiriiným poradcem byl Danniel a Damienovým Eve.
Seth nám vyprávěl, jak se s Eve pohádal. Nechtěl se s ní poradit o nadcházejícím boji a pořád ji předhazoval to, že Jacoba odvedla. Katty u toho měla kamenný výraz a nechala před sebou stát asi čtvrtou misku s nudlemi.
Už byla tma, když Seth zamířil do pokoje a já se otočil na Katty. Potřeboval jsem se jí zeptat. „Myslíš, že to Keiri zvládne?“ podíval jsem se Katty do očí. Pořád působila chladně i v odpovědi. „Popravdě? Moc jí v tom nevěřím. Vůbec netrénovala a je poslední dobou roztržitá“ pokrčila rameny a upila z kalíšku, kde měla šťávu z pomerančů. Přikývl jsem a vyrazil jsem u bistra. Nereagoval jsem na její otázku, kam vlastně jdu a zamířil jsem do vesnice.
Domek, ve kterém bydlel Yamato, byl docela dlouhý kus od bistra. Zaklepal jsem na dřevěné dveře a ty po chvilce otevřel Yamato pouze v županu. „Ahoj, o co jde?“ zeptal se mne a podrbal se na zátylku. Nejspíše jsem ho vyrušil. „Zdravím, jdu kvůli zítřejšímu zápasu“ prozradím tiše. „Bojím se o Keiri, nechci, aby se jí něco stalo. Jen chci, abyste to třeba zarazil, když uvidíte, že Keiri nebude mít šanci zvítězit. Nechci, aby se jí něco stalo“ opakoval jsem tiše svou prosbu. Yamato přikývl: „Neměj strach, Jacku. Zarazím to, ano? Teď už vážně musím jít“ řekl tiše, když zaslechl hlas nějaké dívky vycházející z jeho ložnice. Přikývl jsem a on zabouchl dveře.
Při cestě zpátky mi cestu osvětloval měsíc. Nikdo už venku nebyl a všichni se drželi doma. Zaslechl jsem však kroky a proto jsem se skryl do stínů u jednoho dřevěného domku. Kolem prošla postava zahalená pláštěm s kápí. Plášť postavě při chůzi vlál a rychlými kroky mířili k hlavní bráně, která vedla z města.
Kdo to jen byl? Pomalu jsem se plížil za onou postavou směrem ven z města. Usoudil jsem podle chůze, že to nejspíše bude muž. Neznámý prošel prázdnou otevřenou bránou a zamířil do lesa. Ušel jen pár metrů a zastavil se. Máchnul rukou a před ním se zjevilo zrcadlo. Neznámý se zrcadlu poklonil, ale jen když jsem přistoupil nenápadně blíž, jsem zjistil, že se neklaní zrcadlu, ale postavě v něm. Byl to Zdroj všeho zla. Velel všem démonům, jde vlastně vždy o démona, kterého si zvolili, a které dostane schopnosti Zdroje, které jsou mocné. „Čekal jsem tě mnohem dříve, Jacobe“
Jacob?, v duchu jsem vyjekl. „Můj pane, velice se omlouvám, ale dříve to nebylo možné. Eve je celé noci s bojovníky. První souboj proběhl mezi Sethem Marleyem a Jackem Fletcherem. Eve se však nepodařilo ze Setha nic dostat. Seth se při souboji vzdal, takže Jack postoupil dál. Zítra má bojovat Keiri Nachio a Damien. Předpokládám, že Damien ji zničí.“
Takže Jacob pracuje pro Zdroje všeho zla? Tak moc se pohroužil do zla. Tomu jsem nechtěl ani uvěřit. „Výborně“ uznal Zdroj. „Očekávám tvé hlášení po tvém souboji, Jacobe“ pronesl chladně Zdroj a zmizel z odrazu. Jacob máchnul rukou a zrcadlo bylo pryč.
Skoro celou noc jsem nemohl usnout a pořád jsem přemýšlel, co se vlastně kolem mne děje. Usnul jsem však nad ránem a probralo mne slunce v jedenáct hodin. Musel jsem si pospíšit. Dal jsem si sprchu a oblékl jsem si kraťasy a tričko. Je tady strašné vedro, hlavně o poledni. Rychle jsem zamířil na stadion, kde už Damien a Keiri stáli naproti sobě. Vyběhl jsem dvoje schody na balkón. Jacob stále na jedné straně balkónu a Katty a Seth na té druhé. Upíří dvojčata stáli u schodiště v temnotě. Málem jsem se jich lekl, když pobíhali kolem.
Povšiml jsem si, že Jacob nemůže spustit oči s Katty a s jejího vybouleného bříška, kde se schovával Alexander. Eve a Daniel dorazili za okamžik. Daniel se postavil vedle mě k zábradlí a Eve popošla k Jacobovi a šeptla k němu: „Musíme jít“ Otočil jsem se na něj. Eve obtočila své ruce kolem jeho paže a oba zapláli ohněm. Tohle se mi ani v nejmenším nelíbilo.
Podíval jsem se znovu dolů a odněkud se ozvalo odbíjení zvonů. „Začněte!“ zvolal Yamato a odstoupil od nich úskokem. Sotva Yamato dopadl na zem, byla hned všude naprostá tma. „Co je to?“ vyděsil jsem se a chytil jsem se pevně zábradlí. „To je jeho schopnost“ šeptl mi do ucha Dannielův hlas. „To je super vždyť nic nevidím“ postěžoval jsem si, když jsem slyšel zvuk katany, kterou Keiri vytáhla z obalu. Ozvalo se mocné vrčení. „On se proměnil ve vlka?“ otázal jsem se.
„Přesně tak“ odpověděl Danniel stojící vedle mne. „Jak? Ty je vidíš?“ otázal jsem se s úžasem v hlase. „Ano, to je zase moje schopnost. Odrážím cizí schopnosti, ale nikdy ne na dlouho nebo účinně. Vidím, jako kdybych měl brýle s nočním viděním, což taky není skvělé“ vysvětlil Danniel a já jen utrousil: „Aspoň něco vidíš“
Vrčení a sekání katany trvalo nějakou chvíli. „Keiri je velice zdatná, na to, že je prakticky slepá“ prozradil Danniel. Ozvalo se psí zakňučení, které se neslo stadionem. „Co se stalo?!“ ptal jsem se Danniela. „Keiri mu právě udělala veliký šrám na břiše, když skočil příliš vysoko“ užasl Danniel, sám to nejspíše nečekal. Držel jsem Keiri palce. „Začíná kolem ní kroužit“ oznámil Danniel. „To zvládneš, Keiri“ šeptal jsem si.
Ozvalo se zadunění, jako kdyby spadla dvě těla. Potom se ozývalo drásání a vrčení. „Dost!“ zaburácel Yamatův hlas. Tma se rozestoupila a stalo se několik věcí najednou. Seth skočil z balkónu na zem a mířil rychle ke Keiri, která byla celá od krve. Damien šel od své oběti zpátky už ve své lidské podobě. Vlasy a celý obličej měl od krve, také měl velký šrám na břiše. Seběhl jsem schody dolů na hřiště. Seth odnášel zakrvácenou Keiri ze stadionu přímo do nemocnice, kolem něj běhali doktoři z první pomoci.
Yamato se otočil na Tribunál: „Druhý souboj je ukončen. Vítězí Damien“ zavolal Yamato. Z našeho balkónu se ozval slabý potlesk, nejspíše od dvojčat. Damien se zmučeným výrazem opustil stadion a já si až teprve teď uvědomil, že tyhle souboje jsou opravdu nebezpečné. „Katana“ zvolal jsem. Keirina katana i s obalem se mi přemístila do ruky. „Další souboj se bude konat zítra v osm hodin večer mezi Katty Mooreovou a Jane Grassovou“ oznámil Yamato zbývajícímu osazenstvu. Podíval jsem se na kaluž krve, která po Keiri zbyla a poté jsem se vyděšeně podíval na Katty.
