Jdi na obsah Jdi na menu
 


XXXVII. Poslední souboj. Zlo přichází

Přišlo to dříve, než jsem čekal. Myslel jsem, že se budu nudit, ale ani jsem se nenadál a bylo to tu. Poslední den měsíce, kdy měl proběhnout poslední souboj tohoto Turnaje. Natolik jsem se zaměstnal Jacobem, jsem ani nepomyslel, jak mi utíká čas.
Vlezl jsem si do sprchy, abych ze sebe smyl další bezesnou noc. Oblékl jsem se do svého obyčejného oblečení - bleděmodré mikiny a džínů - a vyrazil jsem do bistra na snídani. Seth tam seděl sám a tak jsem si k němu přisedl.
„Ahoj“ pozdravil jsem ho.
„Čau“ odpověděl zachmuřeně.
„Kde je Keiri?“
„Někde na skalisku. Nezvládá svou schopnost“ vysvětlil Seth.
„Myslíš empatii?“ nepatrně přikývl.
Objednal jsem si polévku s nudlemi.
„Mám takový pocit, že se mi vzdaluje“ šeptl potom a sklopil zrak. „Bojím se, že mě po tomhle Turnaji opustí“
„Ale prosím tě“ vzdychl jsem si. „Rozhodně tě nepustí. Vysnila si tě. Proč by tě opouštěla? Všechno bude po Turnaji jako dřív.“ usmál jsem se. Byla to lež, tedy aspoň já tomu nevěřil. Nic nebude jako dřív, vše bude jiné.
„Díky, myslím, že ji půjdu najít“ kývl Seth a usmál se.
Seth odešel a já znovu osaměl. Neměl jsem za kým jít. Keiri se schovávala, Seth ji hledal, Katty se zavřela do svého pokoje hned potom, co ji pustili z nemocnice, Yamato byl příliš zaměstnán Turnajem a Daniel se ztratil neznámo kam. Často jsem sám. Vlastně od doby, co zemřeli naši.

Zavřel jsem se do svého pokoje a chtěl jsem si ukrást ještě pár hodin spánku. Zatáhnul jsem závěsy a zalezl jsem si pod peřinu. Nestačil jsem skoro ani zavřít oči a místnost osvítilo modré světlo. Posadil jsem se na posteli. Byla to Keiri, vypadala unaveně. Měl jsem o ni starost, když jsem ji takto viděl.
„Neboj se o mě“ zavrčela. Empatie, pomyslel jsem si. Ještě, že neumí číst myšlenky.
„Co se děje?“ zeptal jsem se.
„Něco jsem viděl. Jacob chce dostat Zdroje přímo sem. Viděla jsem to“ vysypala ze sebe.
„Yamato už se o to stará. Víme o něm“ přikývnu. Nejspíše si oddychla a po stěně se pomalu svezla k zemi.
„Chci už konečně domů“ šeptla pak. „Nezvládám to. Je tu tolik emocí…až se mi z toho může roztočit hlava“
„Keiri, bude to v pořádku. To zvládneš“ utěšoval jsem ji a snažil se skrýt lítost, marně.
„Musím jít“ řekla, když mě vycítila a zmizela.
Nebyla jediná, kdo chtěl domů. Já už chtěl jít taky. Myslím, že i Katty a Seth toho měli dost.

Nevím ani, jak to uteklo nebo, co jsem dělal, ale nastal večer. Keiri se pod vlivem aspirinu a séra, co jí dal doktor držejíc se Setha také zamířil na poslední souboj.

Eve stála vzorně na balkóně a pozorovala Jacoba, který stál na svém místě. Danniel a Katty se neukázali. U Katty mi to bylo jasné, ale o Danniela začínám mít strach. Netrvalo dlouho a objevil se Damien. Postavili se naproti sobě a Yamato započal poslední souboj. Damien a Jacob stáli nehnutí a jakoby na něco čekali. Začalo pršet a Damien rozmístil tmu.  Nebylo vidět ani na krok a netrvalo dlouho a tma pominula. Bylo to díky éteru, který tmu neutralizoval. Oba měli stejné schopnosti telekineze a ohnivých koulí. Jediné, co mohli použít byl Jacobův éter, léčení a katanu a Damienovů vlčí proměnu a transport.

Jacob vytáhl z obalu katanu a Damien se proměnil. Ani jsem nepostřehnul, co se všechno stalo.Damien párkrát zakňučel a Jacob se několikrát zvedal ze země.
Teď však byla kolem Damiena klec z éteru, kterou nemohl zničit a proto se proměnil zpět do své lidské podoby. Nejspíše se nemohl ani přemístit. Natolik je éter mocný?
Jacob zabodl katanu do země a vstrčil ruku do bílo-šedého oválu světla, který se objevil vedle něj. Něco si mumlal a po vlasech stékal déšť.
„Zastavte ho!“ vykřikla znenadání Keiri, ale její hlas přehlušil hrom, který následoval po silném záblesku.

Zvedl se silný vítr, který zhasil veškeré pochodně. Jediný zdroj světla byl onen zvláštní ovál. Cítil jsem, že musím něco udělat, ale připadal jsem si jako ve zpomaleném filmu.
Jacob poodstoupil, když zaduněl další hrom a ovál se rozšířil. Zatajil jsem dech, neboť mě napadla jediná možnost, co tohle znamenalo. Keiri to věděla, díky své vize. Byl to portál a z něj za doprovodu záblesku vystoupil samotný Zdroj. Hned za ním se hnali démoni. Eve se přemístila k Jacobovi.

Jeden ze starců Tribunálu se postavil a pozvedl své ruce k nebi. Z jeho rukávu vyletěla bělostná koule, jež osvítila celý stadion.
„Bylo pošetilé sem dnes v noci chodit“ promluvil hluboký uklidňující hlas onoho starce. „Jsme neporazitelní“
Jacob kývl na Yamata, který přešel k němu a za své promočené yukaty vytáhl zcela suchý pergamen, jako by se mu dešťové kapky vyhýbaly.
Pergamen se vznesl a ve vzduchu se roztáhl a v Jacobových rukou se objevila ohnivá koule, kterou proti pergamenu hodil a ten shořel. Na zem dopadl spálený a déšť ho začal nemilosrdně máčet.
„A z Bohů jsou starci“ pronesl chladně Zdroj. Koule světla na obloze zhasla a na stadion jednotky ochrany Křišťálového města. Začal boj a s bojem chaos.
„Chraňte Tribunál!  Chraňte Pány!“ křičel kdosi. Různobarevné koule, záblesky mečů se kolem míhaly jako na kolotočích.
Zničehožnic se na balkóně objevil Daniel. Na obličeji měl ztrápený výraz.
„Kde jsi byl?“ zeptal jsem se ho.
„Neviditelný. Jen tak jsem mohl Yamata sledovat, protože mě odhalil a chtěl odstranit“ informoval Danniel a odrazil kouli letící naším směrem.
„Co budeme dělat?“ zvolal Seth přes lomoz bitvy.
„Je tu jedna možnost. Keiri Vás musí přenést. Je na to kouzlo, ale musí se hodně soustředit a půjde to jen jednou“ vysvětlil.
„Je to riskantní?“ chtěl vědět Seth a Danniel přikývl.
„Zvládnu to“ řekla sebejistě Keiri.
„Co? Ne, je to nebezpečné“ začal Seth.
„Je to jediná možnost, jak se dostaneme odtud a já to zvládnu“ sykla Keiri a Seth chápavě kývl.
„Tak co?“ vyzvala Keiri Danniela, který neváhal a chytil jí za ramena.
„Expled larome sinarum findor“ šeptal tiše se zavřenýma očima, které poté otevřel. „Máte jen jednu možnost. Musíš to v sobě cítit“ promluvil ke Keiri a běžel ke schodům.
„A co ty?“ vyjekl jsem. „Pojď s námi, prosím“
„Neboj, já budu v pořádku“ usmál se a zmizel ve tmě.
Se Sethem jsme se chytili Keiri, která nás přemístila do Kattyina pokoje. Katty ležela na posteli.
„Co se děje?“ vystřelila z postele. Byla bledá a pod očima měla fialové kruhy.
„Jacob“ vydechla Keiri. „Přemístil sem Zdroje“
Katty rozzuřeně zaryčela a zamířila ke dveřím. Postavil jsem se jí do cesty.
„Nedělej to. Musíme pryč…musíme domů“ šeptal jsem jí.
„Musím ho zničit…za to, co provedl“ zavrčela Katty a potlačovala vzlyky.
„Na to nemáme čas“ štěkl jsem, chytil její zápěstí a volnou rukou se přichytil Keiri. Místnost zaplavilo rudé světlo a my zmizeli.

 

Jacob stál uprostřed stadionu bažil se svým úspěchem. Tolik strachu, křiku a smrti. Naplňovalo ho to, ne jako boj proti zlu a ochrana nevinných. Tohle jej opravdu bavilo.
„Odvedl jsi skvělou práci“ zachraptěl Zdrojův hlas za Jacobovými zády.
„Ještě jsem neskončil“ oznámil mrazivým hlasem.
Nedaleko od nich stála Triáda a o něčem diskutovala.
„Můj pane, ti starci utekli, ale zbytek města je dobito“ oznámil vyšší démon přicházejíc v čele jedné skupiny.
„Výborně“ pochválil Zdroj.
„A ten Danniel Greene?“ otázal se Jacob.
„Utekl mi“ sykla naštvaně a udýchaně Eve, která se zrovna vedle Jacoba přemístila.
„To bychom měli“ sykl Jacob a pomalu se otočil ke Zdroji. Jacobovi oči byly černé jako uhel.
„Je konec“ zašeptal.
„Co?“ vyjekl Zdroj, když si povšiml éteru kolem něj, který jej spoutal a obalil tučnou vrstvou.
„Řekni sbohem“
S křikem Zdroje éterné hrob pukl a po Zdroji nezbylo ani zrníčko.
„Připravte korunovaci“ rozkázal Jacob. Triáda i všichni démoni byli šokováni. Jak moc je ještě Jacob silný?

 

 

Náhledy fotografií ze složky Trochu jiná láska

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář