8. kapitola: Opravdové vězení
Objevili jsme se na planině, odkud vedli dvě cesty. Kamenná vedla k honosnému panství a prašná k vodopádu, kde pod jeho okrajem byla černá trojúhelníková budova. Zvláštní, že v každém nebi bylo něco tak odporného.
"Co je to dole?" zajímalo mne.
"vězení padlých andělů, které jsme chytili buď za Nebeské války nebo v rpůběhu věků" vysvětlil Gabriel a vydal se po kamenité stezce.
"Já už dál nejdu" broukl jsem naštvaně. Gabriel se na mne otočil.
"Chci o sobě vědět víc. Vůbec netuším, jak jsem mohl zvítězit nad andělem. Ještě donedávna mě museli všichni chránit a dnes mám chánit já je? A nevěřil jsem na anděli a teď se mám setkat s Bohem?"
"Věděl jsem, že to příjde" pokrčil rameny Gabriel. "je dobře, že tady. Zadkiel mi s tebou pomůže a ještě se najíme"
Vládce pátého nebe anděl Zadkiel nás usadil do hodovní síně. Nakázal, že jakmile nám donesou jídlo, nikdo nesmí dovnitř. Osaměli jsme tedy a andělé se pustili do jídla. Stůl přede mnou se skoro prohýbal po nánosem nejvybranějších pokrmů, ale já nějak neměl hlad.
"Kde začneme" promluvil Zadkiel a položil si na talíř velkou část propečeného kuřete a mlsně si olízl rty. "Možná u tvého jména: Sammael Graviel O´neil"
Věděl jsem, že sa je zkratka jména Sammael, ale co je, sakra, to druhé jméno?
"Graviel je tvé andělské jméno" prozradil Gabriel, jako by mi četl myšlenky.
"Já přece nejsem anděl, ne?"
"Ne, kdepak" zakýval hlavou. "Jsi Boží bojovník. Zvá matka ti před smrtí předala nějaké její vlastní schopnost, ale to nepřeberné množství energie a živlů máš od svého předla ze středověku. Boží bojovník putoval krví po mnoho a mnoho staletí, až ses narodil ty"
"Co to obnáší?" díval jsem na hroznové víno v misce a nejspíše jsem působil jako, že jem mimo. Taky jsem byl.
"Kromě toho, že se od tebe očekává záchrana světa?" uchechtl se Gabriel.
"Když to příjmeš" řekl vážně Zadkiel. "může se jako čověk vyrovnat síle andělů a možná ještě dál, ale chce to léta praxe"
Vydechnu snažíc se uklidnit. Tak Boží bojovník? to je jako oživlý zlý sen. Přál jsem si a't se probudím.
"Něco ti ukážu" kývl Gabriel a vsta od stolu.
Došli jsme k okraji propadliny, na jejímž druhé konci padal vodopád s oním vězením. Gabriel si mě postavil před sebe a jeho paže obtočili můj pás. Cítil jsem závan větru z rozmachu jeho křídel a také to, že jsme se odlepili od země. Zavýskl jsem, když jsme ltěli vzhůru k nebi a zaječel, když jsme se střemhlav vrhly dolů k vězení. Proletěli jsme trojúhelníkovou dírou ve stropě vězení. Vězení mělo několik podlaží, na kterém byly cely a lemovalo je chodbami. Přistáli jsme zhruba ve třetím patře, člověk takhle ztratí orientační smysl. Bál jsem se a proto jsem se držel za Gabrielovými zády.
Přišli jsme k jedné z cel.
"Gabrieli, jsi to ty?" ozval se syčivý hlas a ze tmy vystoupil černovlasý muž, kterému jeho bělostné oči svítili. Své dlouhé mastné vlasy měl stažené v ohonu a na sobě měl roztrhané a špinavé oblečení.
"Sammaeli" kývl v pozdrav Gabriel.
"A kohopak jsi to přivedl s sebou?" zatrylkoval padlý anděl a upřel na mne své bíle svítíci oči.
"Sam, nový bojovníků" představil mne Gabriel.
"Ach, Sam, můj jmenovec" usmál se chladně Sammael. "a samozřejmě ho vedeš k Bohu" syl Sammael ke Gabrielovi. "Doufáš, že ndopadne stejně jako Ragnael?"
"Silentium, vermis!¨" zavrčel Gabriel. "Kdyby bylo po mém, tak tě šupem pošlu do té díry, které říkáš peklo"
"Víš moc odbře, Gabrieli" Sammael se přiblížil k mřížím. Já ucouvl. "Že on si ještě nevybral"
"Silenece!"
"Jsi nějaký napjatý, Gabrieli." zasmál se Sammael. "Možná by ti tvůj otec mohl dát pár dní volna"
"Nesaháš mi ani po kotníky, angelus cecidit" sykl Gabriel chladně. "Patříš mezi to nejhorší, co kdy Otec stvořil a kdyby nebyl tak hloupý, tak by tě nechal už dávno zničit"
"Nerouhej se, Gabrieli" ušklíbl se Sammael. "Mohl by ti vzít křídla. Mě už nemá, co vzít" zachechtal se.
"Kdo je Ragnael?" byla má první otázka, když jsem přistál na zemi.
"Ragnael je andělské jméno tvého předchůdce. Museli jsme ho zničit, protože dělal příšerné věci. Měl hodně rád, když mohl někoho oběsit. Někdy oběsil i deset lidí na stromy v lesích. Doteď se jim říká lesy smrti" vydechoval pomalu Gabriel a uklidňoval se.
"Když byl zabit" pokračoval" jeho duše šla rovnou do pekla" oddechnul si. I uvězněný démon má tolik síly, že dokáže ovlivnit archanděla k zuřivosti. Gabriel tedy zuřil.
"Může se z jeho duše stát démon?"
"Ano, je to víc, než pravděpodobné"
"A dostane pak démonské jméno?" ptal jsem se dál.
"Proč?" Gabriel zvedl svůj tázavý pohled.
"Mám takový pocit, že Ragnael se teď jmenuje Azazel a je to démon, co devastuje válkou Ameriku"
Gabriel se na mě zadíval a následně se rychle vydal do panství.
(Sammael)
tenshinhikaru.ic.cz
(Tenshin Hikaru, 19. 4. 2011 13:10)