protože já jsem Anděl (^_^)

Byla jedná mladá dívka….

Postavě malá drobné postavy….

Měla dlouhé černé vlasy,do kterých splýval blond melír,který zvýraznil její srdcovitý tvar obličeje a její  blankytně modré oči,které zářili napohled .

V jeden jarní den byla dívka sama v tichu doma….cítiila se tak sama…

Neměla téměř nikoho kdo by jí aspoň trochu rozumněl….

Nevěděla co dělat tak si zapla svůj notas….byl to její jedinný přítel,který byl stále s ní.

Zašla na net…a tam si všimla jednu autorizaci….byl to něaký kluk.

Probudila se v ní zvědavost co je za kluka….začla si s ním psát.

Dokázal jí udělat úsměv na tváři během pár minut psaní.

A tak to trvalo i druhý den.Až jí vyrušilo klepání na dveře,ve kterých stála její kamarádka s úsměvem na rtech a řekla jí aby s ní šla ven s její partou,že nemůže pořád sedět doma a utápět se v tichu a v samotě. Dívku to v té chvíli zahřálo u srdce ale stejně udělala na kmošku kyselý úsměv s odpovědí,že teda s ní půjde at počká než se obleče .Za pár minut vyšla s kámoškou neznámo kam,byla ráda za to že jí vytáhla někam do neznáma.Dojely na určité místo…poznala tam zajímavé tváře,ale co jí přišlo vhod jak jí bolely nohy z té cesty stál tam kolotoč,na který si šla sednout.

Jak tam tiše seděla a pozorovala ty lidi mezi sebou baví ,v ten moment jí pleštil pohled na jednoho kluka co stál se skupinkou kluků vedle ostatních .

Něco jí říkalo,že toho kluka zná.Usmála se na něj jak jí docvaklo,že ten kluk je  její neznámý nový přítel s kterým si psala den předtím.Jak si jí ten kluk všiml věnoval jí taky úsměv a šel si sednout k ní na kolotoč.Mlčeli jen se na sebe usmívali až na ráz oba řekli s tebou si píšu.Jak to dořekli zasmáli se.

Ostatní na ně čuměli jak na dva blázny,ale těm dvoum to bylo v tu chvíli jedno.Potom se všichni sebrali a šli domů.Dívka celou cestu domů měla v mysli toho kluka…jeho nevinný úsměv a zelené oči.

Jak  už byla doma zapla notas a hned na net pokud tam není ten kluk.A byl tam….zase si psali hlavně o tom setkání….Byla v tu chvíli štastná a za to děkovala tomu dotyčnému.Uběhl týden  a na to se vidělii na jedné akci,která jí a jemu změnila život…Ani jeden netušil že je to dá dohromady a tak se stalo.poznávali se smáli se.Byli štastní…měli sebe navzájem a přátelé.Jak šly dny dál a dál vždy nejsou jen ty krásné chvíle…Začly problémy…Ozvala se bývalá dívka chlapce,kterého to hned vykolejilo ze života ,ve kterém byla i ta dívka.Dny ubíhaly a krásné jejich chvíle mizely.Oba nevěděli si už rady  jak dál.V tu chvíli se objevila jedna osoba jako seslána z nebe.Byl to dobrý přítel chlapce.Byl jako jeho druhý otec.Byl ochotný s těma dva se sejít a promluvit těm dvoum do duše.Dívka mu byla vděčná,za to,že jim pomohl.Byl  pro ní  anděl seslán z nebes.Po  třech měsících snažení o udržení  s jejich láskou vztah ztroskotal.Dívka byla na dně….nevěděla jak dál.Byla opět sama se samotou a tichem,které jí obklopovalo.Szly jí tekly nevnímala nic jen tu bolest v srdci.Vzpoměla si na svého Andělského otce,věděla,že jí pomůže..a tak popadla se zbytkem síly,které jí zbyly a sebrala ze stolu mobil a vytočila  číslo Anděla.Pomohl jí slovy co řekl….slzy se opět spustily.Další den dívka šla do práce…tam aspon byla myšlenkama jinde.v práci lítala sem a tam neměla čas na jídlo,ale jí to nějak nevadilo nejedla už týden,věděla že to není dobré,že je jej tělo už slabé a vyčerpané ,z toho jak se utápí v depkách a z nespalostí.Zabylo j zle,tak si šla na chvíli sednout do zadu do skladu na zem a schoulila se do klubíčka,hlavu zaryla do klína a plakala.Z toho jí vyrušila vedoucí at jde pracovat…Dívka se chtěla zvednout a jak se prudce zvedla omdlela.Probudila se potom v nemocnici na posteli kde ležela.Opět se jí spustily slzy.a tak to šlo měsíc v kuse.Anděl se na ní zlobil,nevěděl jak dívce pomoct a sám měl problémy ,které dusil v sobě.Další měsíc uběhl a dívka ležela v nemocnici na přístrojích.Dívala se do okna ze kterého zářilo slunce,které pražilo do jejího nemocníčního pokoje.Každý  den co tam byla hypnotizovala dveře,jestli někdo nepříjde….stále doufala v nadějí,že se ve dveřích objeví On.Člověk jenž mu patřilo její celé sdrce.Dny utíkaly a dívka ztrácela v zázrak.Byla už slabá,vyhublá.Přesto z ní ještě vyzařovala nadějě života.Nevzdávala to,bojovala i přes to,přála si ještě vidět jeho zelené oči a jeho nevinný úsměv,který uměl jen on.Sněním usla,až jí probudila zář slunka  z okna.Otevřela líně svoje kukadla a  kdyby v tu chvíli stála sekla by sebou úžasem.Vedle její postele na židli seděl její Anděl s pohledem ve kterém se nevyznala,bud se na ní stále zlobí nebo jí lituje ale viděla tam i úsměv? Byla překvapena.Anděl se na její překvapený výraz usmál a se slovy jí řekl ‘‘kdybys neležela  v posteli  v kritickém stavu.tak bych tě zvedul ohl bych tě přes koleno a nasekal bych ti na holou‘‘ dívka se nad tím slabě usmála a řekla ráda tě vidím zase s tvým humorem ty můj Andělský otče.Nad tím se usmál a  to co řekl jí málem zabilo.nepřišel jsem tu sám,přišel tu i člověk pro kterého znamenáš jeho život.Kdyby měla dívka oči na průžinách vyletěly by jí šokem,ale jelikož je člověk nestalo se tomu tak.nevěděla co říct byla v šoku tollk překvapení na ní vybalit jak na důchodce že vyhrál sportku.Než se stačila z toho šoku Anděl zmizel a ve dveřích stál on.Ten ve kterém doufala,že ho ještě jednou uvidí,ten kterému patřilo její srdce.V tom  defifubulátor….Chlapcovi začly téct oči přišel k ní chytl jí za ruku a řekl jí to co jí chtěl říct celou dobu  dvě slova ,která pro ní a pro něj znamenala hodně a to Miluji Tě…..Po týdnu co dívka zemřela skončil i se svým životem chlapec s dopisem na rozloučenou a v něm bylo navždy spolu….a tak Anděl ztratil obě své děti které se milovaly….a které i miloval i on sám